---

Hadicový rozvod s malými průřezy sebou přináší určité změny v běžně zažitém uspořádání topného systému:

• Hlavní a podstatná změna tkví v tom, že hadice se rozvětvují k jednotlivým topným tělesům od kotle, nikoliv někde po trase, jak je tomu zvykem u potrubního rozvodu. Regulační a uzavírací kohouty jsou v kotelně, ne u radiátorů a umožňují uzavírat jak topnou, tak i vratnou větev systému (to uživatel ocení zejména při protřebě za plného provozu odpojit některý z radiátorů kvůli jeho přemístění). Při použití kotle na tuhá paliva to umožňuje nastavit výkon a použitý počet radiátorů podle teploty na kotli bez obcházení všech místností.
  
  
• Druhým rozdílem je to, že oběhové čerpadlo je ve větvi s horkou vodou nikoliv ve větvi vratné. To předchází negativním vlivům na sací poměry čerpadla, ke kterým by mohlo docházet při dlouhé trase s tenkými průtokovými průřezy nebo při použití malého počtu radiátorů. V tomto novém uspořádání má čerpadlo z kotle a případně i z expanzní nádrže vody vždy dostatek.
  
  
• Všechno je šroubované z nakupovaných dílů, vyráběných součástí je minimum, takže si s výrobou poradí i ti, kteří nemají dílenské vybavení.
  
  

Popis funkce:
Voda ohřátá kotlem poz.1 je vedena okolo teploměru poz.22 a nasávána přes filtr poz.10 čerpadlem poz.11. Dostatek vody pro čerpadlo a mírný přetlak pro jeho sání zajišťuje zásoba a sloupec vody v expanzní nádrži poz.14. Ta je také pojistkou pro případ varu kotle. Je volně přiklopena víkem poz.13, aby se z ní horká voda neodpařovala. Proto mezi ní a kotlem nesmí být v žádném případě kohout, hadice nebo úzký průřez. Kohout poz.9 spolu s uzavřením všech ostatních kohoutů umožňuje čištění filtru bez vypuštění vody ze systému. Voda je tlačena do rozváděče horké vody. Případné vzduchové bubliny uvolněné z vody vířením čerpadla odcházejí mírně pootevřeným kohoutem poz.33 odvzdušňovací hadicí poz.16 do zpět do expanzní nádrže, kde vybublají. Dále je voda bez bublin tlačena přes uzavírací kohouty hadicemi poz.18 do jednotlivých radiátorů poz.34. Těmito kohouty se provádí regulace teploty v jednotlivých místnostech. Kohout poz.24 zabezpečuje minimální průtok kotlem v případě malého počtu radiátorů a při roztápění také dostatečnou teplotu vody ve vratné větvi. Zavzdušňovací hadice poz.17 se uplatní při poruše a ztrátě vody v systému. Nasátím vzduchu do vratné větve rozváděče dojde k přetržení sloupce vody a tím k zachování hladiny v kotli i když při poruše některé hadice voda z radiátorů vyteče. Kotel zůstane stále plný, začne sice vřít, ale při včasném zásahu se nepropálí. Voda z radiátorů se vrací hadicemi přes uzavírací kohouty zpět do rozváděče. Tyto kohouty jsou stále otevřené, uzavírají se pouze při odpojení jednotlivých hadic nebo při stěhování radiátorů nebo v případě poruchy. Spodním větev je opatřena teploměrem poz.23 a vrací vodu do kotle. Teploměr poz.23 kontroluje teplotu vratné vody a při správné manipulaci s kohoutem poz.24 brání nažádoucím kondenzacím a podchlazování spodních partií kotle. Kohout poz.28 slouží k úplnému vypuštění vody. Sešroubované armatůry jsou téměř samonosné, aby však některý fitinek nepraskl je lépe soustavu upenit na konzolu přišroubovanou k přírubám kotle nebo na držáky do zdi. Radiátor je zavěšený na zdi nebo postavený na 15cm vysokém podstavci poz.35, aby měl dostatek vzduchu. V okruhu je velmi málo vody. Aby se předešlo rezivění a nepříjemnostem při spojení rozdílných kovů u armatůr, doporučuji do systému nalít nějaký protikorozní přípravek (TOPKOR, INHIKOR aj.).

Fotografie ukazuje jednu z prvních verzí. Byla použita při zabezpečení celoročního nouzovém bydlení v průběhu několik let probíhající rekunstrukce přízemního vesnického domku. Je vidět, že jsou zapojeny radiátory pouze ve třech místnostech. Asi deset metrů hadice je otvorem nasoukáno na dno dvou plastových sudů a připojeno k další odbočce. Sudy po naplnění pitnou vodou dokázaly během čtyř hodin připravit 80 litrů teplé vody na umývání či koupání a to i bez tepelné izolace. Poslední odbočka je tzv."bypas" a má za úkol zabezpečit dostatečný průtok přes kotel při takto malém počtu radiátorů. Kotel ETKA 12 na hnědé uhlí s automatickou regulací vzduchové klapky. Použité čerpadlo je WILO 1"/75wattů. Z fotografie je patrné, že jako expanzní nádoba vyhoví jednu sezónu i obyčejná plechovka. (Jak si zajisté pozorný čtenář povšiml, ještě nejsou dodrženy výškové poměry aramtur, tak jak je popsáno na schématu. K těmto poznatkům se dospělo až během provozu.)

Vše je musí být pospojováno tak, aby při varu kotle měla pára možnost odcházet a nedostala se do hadic. Obdobně funguje samočinné odvzušňování. Vhodně zvolenou výškou kolen a trubek je zajištěno, že při ztrátě vody (např. při přeseknuté hadici) zůstane kotel zaplněný vodou a tím je dočasně chráněn před propálením.

U prototypů byly při stavebních pracích hadice volně pohozeny na zemi. Později jsme je protáhli novodůrovou rourou položenou pod podlahou. Po zdech byly hadice vedeny silnějšími elektrorozvodnými lištami či husími krky. A takto skryty zůstaly používají dodnes.

Svislé vedení mezi patry je možné pouze při jemném zavěšení hadice přes oblou hranu, jinak se teplem změklý materiál na horním ohybu skřípne a průtok se znemožní.

Při vedení uvnitř domu je zbytečné hadice izolovat, rychle proudící voda v nich nestihne zchládnout. Vedete-li je v trubce pod podlahou, vyhřívají ji a také vysoušejí.

---