*

Obecný popis systému

*


Zpět na titulní stranu. Návod na realizaci.
Pár slov na úvod. Výčet předností a záporů.
Bezpečnost a obsluha. Zlepšováčky a nápady.


Je to vlastně běžné ústřední topení na plyn nebo tuhá paliva, ale s tím základním rozdílem, že se tu nevyskytují žádné trubky. Rozvod vody je plastovými zahradními hadicemi. Ty vedou od kotle k jednotlivým radiátorům.

Základní jednotku tvoří kotel, beztlaká expanzní nádrž, oběhové čerpadlo a rozváděč s odbočkami k jednotlivým radiátorům. Tato část je kompaktní celek. U prototypů byly použity starší kotle ETKA 12, DAKON 16, DAKON 22 a posléze KP 16. Na kotel nejsou kladeny nějaké zvlášntní nároky. Jediným omezením je, že musí být schopen pracovat s otevřenou expanzní nádobou. To u některých typů moderních plynových kotlů není možné, protože uměle vytvořený přetlak vody má za úkol hlídat těsnost systému a v případě poklesu ihned vypnout hořák. Pro větší výkon než 22kW systém zkoušen nebyl, ale myslím si, že při dostatečném počtu radiátorů a silnějším oběhovém čerpadle by to neměl být problém.

Vlastní radiátory jsou k této základní jednotce připojovány podle potřeby v libovolném počtu až do výše jmenovitého výkonu kotle. V prvopočátku mohou být radiátory např. pouze dva a potom, tak jak to postup prací v budobě vyžaduje jsou další (i za plného provozu) přidávány či opět odpojovány. U prototypů byly s úspěchem použity jak radiátory RADIK, tak i plechové článkové stejně tak jako konvektory. Různé typy bylo možné mezi sebou kombinovat. Hadice mohou být připojeny i na kombinovaný boiler pro teplou užitkovou vodu.

Je potřeba upozornit, že lze vytápět pouze jedno podlaží, to které je na stejné úrovni s kotlem, případně místnosti nižší (sklep). Vytápět místnosti v patře je možné pouze tehdy, je-li do této výše zdvihnuta expanzní nádrž, což může být u provizorních řešení problém.

Pro rozvod byly použity téměř vždy průhledné plastové hadice se zalitým textilním opletem. Podmínkou je poměrně silná stěna vůči vnitřnímu otvoru, aby se teplem změklá hadice nebortila a nelámala. Z toho důvodu nejsou vhodné tenkostěnné hadice různých zahraničních dovozců. Vhodný typ vyrábí OPTIMIT ODRY a bývá běžně k dostání v železářství či prodejně zahrádkářských potřeb. Nemusíte mít obavu, že by se hadice roztavila. Zkoušky prokázaly její odolnost i při teplotě 110°C. Průřez hadice stačí zcela malý. Pro běžné radiátory do 2kW, které se používají ve většině obytných místnostech stačí světlost 8 mm, pro boiler nebo při vzdálenostech nad 10 metrů od kotelny světlost 10 mm. Můžete použít i hadici gumovou, například červenou pro autogen, ale je dražší a dlouhodobé horko jí nesvědčí.

Při použití plastových hadic je potřeba mít na paměti, že časem (5 a více let) jsou ve studeném stavu tvrdší a méně ohebné. Je to v důsledku vyprchávání změkčovadel. Tento proces nesnižuje pevnost, ale má za následek jejich délkové zkrácení a to až o 10% a mírné zmenšení průměru. Proto při stabilním uložení hadic jmusíte ponechat délkovou rezervu na smrštění.


Hadicový rozvod s malými průřezy sebou přináší určité změny v běžně zažitém uspořádání topného systému:

kompletní náčrt propojení
  • Hlavní a podstatná změna tkví v tom, že hadice se rozvětvují k jednotlivým topným tělesům od kotle, nikoliv někde po trase, jak je tomu zvykem u potrubního rozvodu. Regulační a uzavírací kohouty jsou v kotelně, ne u radiátorů a umožňují uzavírat jak topnou, tak i vratnou větev systému (to uživatel ocení zejména při protřebě za plného provozu odpojit některý z radiátorů kvůli jeho přemístění). Při použití kotle na tuhá paliva to umožňuje nastavit výkon a použitý počet radiátorů podle teploty na kotli bez obcházení všech místností.

  • Druhým rozdílem je to, že oběhové čerpadlo je ve větvi s horkou vodou nikoliv ve větvi vratné. To předchází negativním vlivům na sací poměry čerpadla, ke kterým by mohlo docházet při dlouhé trase s tenkými průtokovými průřezy nebo při použití malého počtu radiátorů. V tomto novém uspořádání má čerpadlo z kotle a případně i z expanzní nádrže vody vždy dostatek.

  • Všechno je šroubované z nakupovaných dílů, vyráběných součástí je minimum, takže si s výrobou poradí i ti, kteří nemají dílenské vybavení.

Popis funkce:
Voda ohřátá kotlem poz.1 je vedena okolo teploměru poz.22 a nasávána přes filtr poz.10 čerpadlem poz.11. Dostatek vody pro čerpadlo a mírný přetlak pro jeho sání zajišťuje zásoba a sloupec vody v expanzní nádrži poz.14. Ta je také pojistkou pro případ varu kotle. Je volně přiklopena víkem poz.13, aby se z ní horká voda neodpařovala. Proto mezi ní a kotlem nesmí být v žádném případě kohout, hadice nebo úzký průřez. Kohout poz.9 spolu s uzavřením všech ostatních kohoutů umožňuje čištění filtru bez vypuštění vody ze systému. Voda je tlačena do rozváděče horké vody. Případné vzduchové bubliny uvolněné z vody vířením čerpadla odcházejí mírně pootevřeným kohoutem poz.33 odvzdušňovací hadicí poz.16 do zpět do expanzní nádrže, kde vybublají. Dále je voda bez bublin tlačena přes uzavírací kohouty hadicemi poz.18 do jednotlivých radiátorů poz.34. Těmito kohouty se provádí regulace teploty v jednotlivých místnostech. Kohout poz.24 zabezpečuje minimální průtok kotlem v případě malého počtu radiátorů a při roztápění také dostatečnou teplotu vody ve vratné větvi. Zavzdušňovací hadice poz.17 se uplatní při poruše a ztrátě vody v systému. Nasátím vzduchu do vratné větve rozváděče dojde k přetržení sloupce vody a tím k zachování hladiny v kotli i když při poruše některé hadice voda z radiátorů vyteče. Kotel zůstane stále plný, začne sice vřít, ale při včasném zásahu se nepropálí. Voda z radiátorů se vrací hadicemi přes uzavírací kohouty zpět do rozváděče. Tyto kohouty jsou stále otevřené, uzavírají se pouze při odpojení jednotlivých hadic nebo při stěhování radiátorů nebo v případě poruchy. Spodním větev je opatřena teploměrem poz.23 a vrací vodu do kotle. Teploměr poz.23 kontroluje teplotu vratné vody a při správné manipulaci s kohoutem poz.24 brání nažádoucím kondenzacím a podchlazování spodních partií kotle. Kohout poz.28 slouží k úplnému vypuštění vody. Sešroubované armatůry jsou téměř samonosné, aby však některý fitinek nepraskl je lépe soustavu upenit na konzolu přišroubovanou k přírubám kotle nebo na držáky do zdi. Radiátor je zavěšený na zdi nebo postavený na 15cm vysokém podstavci poz.35, aby měl dostatek vzduchu. V okruhu je velmi málo vody. Aby se předešlo rezivění a nepříjemnostem při spojení rozdílných kovů u armatůr, doporučuji do systému nalít nějaký protikorozní přípravek (TOPKOR, INHIKOR aj.).

První funkční uspořádání systému.
Fotografie ukazuje jednu z prvních verzí. Byla použita při zabezpečení celoročního nouzovém bydlení v průběhu několik let probíhající rekunstrukce přízemního vesnického domku. Je vidět, že jsou zapojeny radiátory pouze ve třech místnostech. Asi deset metrů hadice je otvorem nasoukáno na dno dvou plastových sudů a připojeno k další odbočce. Sudy po naplnění pitnou vodou dokázaly během čtyř hodin připravit 80 litrů teplé vody na umývání či koupání a to i bez tepelné izolace. Poslední odbočka je tzv."bypas" a má za úkol zabezpečit dostatečný průtok přes kotel při takto malém počtu radiátorů. Kotel ETKA 12 na hnědé uhlí s automatickou regulací vzduchové klapky. Použité čerpadlo je WILO 1"/75wattů. Z fotografie je patrné, že jako expanzní nádoba vyhoví jednu sezónu i obyčejná plechovka. (Jak si zajisté pozorný čtenář povšiml, ještě nejsou dodrženy výškové poměry aramtur, tak jak je popsáno na schématu. K těmto poznatkům se dospělo až během provozu.)

Volně pohozené hadice vedou do dalších místností. Vše je musí být pospojováno tak, aby při varu kotle měla pára možnost odcházet a nedostala se do hadic. Obdobně funguje samočinné odvzušňování. Vhodně zvolenou výškou kolen a trubek je zajištěno, že při ztrátě vody (např. při přeseknuté hadici) zůstane kotel zaplněný vodou a tím je dočasně chráněn před propálením.

U prototypů byly při stavebních pracích hadice volně pohozeny na zemi. Později jsme je protáhli novodůrovou rourou položenou pod podlahou. Po zdech byly hadice vedeny silnějšími elektrorozvodnými lištami či husími krky. A takto skryty zůstaly používají dodnes.

Svislé vedení mezi patry je možné pouze při jemném zavěšení hadice přes oblou hranu, jinak se teplem změklý materiál na horním ohybu skřípne a průtok se znemožní.

Při vedení uvnitř domu je zbytečné hadice izolovat, rychle proudící voda v nich nestihne zchládnout. Vedete-li je v trubce pod podlahou, vyhřívají ji a také vysoušejí.